LEDOVÝ KRÁL

LEDOVÝ KRÁL



1. KAPITOLA

. . . ještě nezačalo svítat a já jsem seděl na posteli a přemýšlel....




mísily se v mne všechny možné pocity a byl jsem jako na horské dráze, strach, nervozita, vzrušení, štěstí, odvaha, sklíčenost, naděje . .

Přemýšlel jsem hodně o Leontině, jestli pak tam dnes taky bude? Čím více lidí, tím větší nervozita . . proboha co jsem ale čekal, na tento závod se přeci připravuji od svých 5 let a tedˇje to tady. Nějak mi připadá, že ty roky do mých 15 narozenin utekly závratným tempem. Obrátil jsem se a díval se na bráchu, který ještě spokojeně pochrupoval



Musel jsem se docela pousmát, můj brácha dvojče Desiderius La Strada, synonymum pro naprostý klid, stálý úsměv, vymýšlení stále větších lumpáren ale také pro vynikajícího klavíristu, houslistu a celkově hudebního magnáta. V každém případě pro nejlepšího bráchu na světě. Nevím, jak bych to jinak nazval. Brácha hraje již od malička na klavír a housle a je . . prostě skvělý . . Nejvíc mě vždy ale fascinoval jeho naprostý klid.

Dveře se potichoučku otevřely a dovnitř vešla mamka ještě ve pyžamu



'Niku, ty už nespíš? Ty můj nevózní šampione, nedělej si z toho hlavu, dnes je Tvůj velký den a Ty ukážeš co umíš. Jsi jednička takže konec s myšlenkama typu coby kdyby ....'

'Mami, dyť mě znáš, nervozita sama . . '

'No jak bych Tě neznala, ty můj nervózňáčku, pojď ke mě' a mamka mě obejmula tak, jak to umí jen ona.



'Udělám dobrou snídani, palačinky Tvé oblíbené, tak se zatím obleč a přijdi.'

Mamka nám udělala její skvělé pačinky, ale mě nějak do jídla nebylo. Pak příšel taťka 'Nikolasi, co se děje? Všichni už jsou jídlem skoro hotoví a tys to toho ani neďubnul, honem do toho, šampion přece musí jíst vydatně' a mrkl na mě.



'Šampion možná ale tím ještě nejsem. Co když to dnes všechno zvorám, co když . .' Mamka s taťkou si vyměnily krátké pohledy. 'Hele, bráško to nezvoráš protože jsem tam dnes já, Tváj zachránce . . a kdybys to přece jenom náhodou zvoral..'

'Desi, okřikla ho mamka'
'Mami klid, říkám že kdyby to tady náš šampion přece jen zvoral, jsem tu já abych situaci zachránil'

V ten moment jsem vybuchl smíchy a cítil jsem, jak ze mě má nervozita padá.



Brácha mi pak ještě zahrál mou oblíbenou na klavír a pak už nás mamka hnala abychom se oblekli, že náš taxík už brzy přijede.

2. KAPITOLA

Všichni jsme nastupovali do taxíku a má nervozita začala opět stoupat.



S krasobruslením jsem začal již v pěti letech a byl jsem .. no taťka tomu říká SAKRAMENTSKY DOBRÝ. Dnes jsem před sebou měl nominační závod na mistrovství Evropy juniorů. První tři budou nominováni na mistrovství Evropy a budou také patřit mezi evropskou špičku. Ode mě se očekávalo, že přivezu zlato a nebo nejméne jednu z medailí. Tlak docela velký, vzhledem k tomu, že juniorský věk je od 15-18 let a mě bylo zrovna předvčerejškem 15. Měl jsem sice hodně času do 18 abych vše pořádně natrénoval, ale má trenérka Olívie Terranová, bývalá skvělá krasobruslařka, do mě vkládala velké naděje. vždy říkavala 'čím dříve se dostaneš do podvědomí, tím lépe.'

Takže jsem dnes tady, vycházíjící hvěždička příjíždí na stadion a má nervozita . . nevím jestli to může být ještě horší. Asi půjdu zvracet.

Mamka s taťkou a bráchou si hned zabrali nejskvěljší místa na tribuně, aby na mě dobře viděli.



Já jsem se šel převléci do šatny. Hned u vchodu mě odchytila má trenérka



'Nikolasi, tady jsi, tak co jak ses vyspal? Vypadáš skvěle, vše máš perfektně natrénované, takže žádné nervy. A pamatuj, i kdyby se ti vše nepodařilo tak bojuj, jasné BOJUJ, NEDEJ JIM TO ZADARMO! Jeden pád nebo nezdařený skok nic neznamená, slyšíš, ty na to máš jinak bys tu nebyl, můj hochu. Ukaž všem, že v budoucnu budou všichni muset počítat s Nikolasem La Stradou - nejlepším krasobruslařem a skvělým hochem' pak na mě mrkla a odešla.

Trenérka, byl to skvělý človíček. Přísná při tréninku to ano, ale dokázala mě vždy vyhecovat a podpořit i když jsem nezajel jízdu jak bych měl a taky nikdy nic nevyčítala ani když jsem vše zvoral. Když jsem ale zajel skvěle nešetřila chválou.

Šel jsem k oknu a sledoval kluziště . . .



Rozhodčí už se začali scházet . .



Ten vlevo, to je předseda České krasobruslařské asociace, pan Prof. Tichý, hned vedle má trenérka . . naprovo ale to je přece . . to není možné to je Lillian Lucasová, nejlepší světová krasobruslařka, teprve loni ukončila kariéru a teď tady jako rozhodčí no potěš, začalo mě polévat horko. Úplně vpravo měl být nějaký evropský rozhodčí . . už jsem ani radši nechtěl vědět kdo to má být.

Tribuna se zaplnina a závod začal . . sledoval jsem vše ostřížím zrakem z převlékárny . . .



První nastoupil Jan Beran z ČR, nebyl špatný ale známka 5,1 nebyla nic moc. Abyste pochopili, nejvyšší známka v krasobruslení je 6,00. Za každý pád, chybu, špatné provedení prvku se strhávají body v závislosti na velikosti dané chyby.

Dalším byl Marc Descascous z Francie, byl sakramentsky dobrý známka 5,9 byla úžasná. Další Henry Lomax z Británie, Gil Perez ze Španělska, Joachim Duxner ze Švýcarska, skvělý výkon 5,8 . . Ján Križko ze Slovenska skvělý výkon 5,5 . . pak přišel Norberto Tomba z Finska, byl favoritem a zajel za 5,85 a pak další krasobruslaři z Begie, Dánska, Polska, Ruska . . a všech možných zemí . . -

Řada se začala blížit na mě . .

Párkrát jsem se nadechl a vyšel . . Z mikrofónu zazněl hlas ' Jako dalšího uvídíte mladičkého Nikolase La Stradu' tribuny duněly a já jsem měl pocit že slyším kříčet naše 'Niku do toho' ale možná se mi to jen zdálo. Pevně odhodlán, jsem vykročil na led a v tom...



. . proboha spadl jsem aniž jsem začal volnou jízdu . v publiku to zašumělo.

S hlavou vztyčenou jsem začal volnou jízdu a ouvej první skok dvojitý lutz a . .



zvedl jsem se a zkusil jej znovu a dopadl jsem úplně stejně . . Už jsem to chtěl vzdát, když jsem si vybavil mou trenérku a její hlas 'BOJUJ, NEDEJ JIM TO ZADARMO! ' V ten moment jsem se rozhodl, že zbytek jízdy zajedu jak jen nejlíp budu moct a ono to vyšlo skoky, se dařilo a piruety byly jedná báseň




Šťasný, že je jízda za mnou, jsem čekal na výsledek a bylo to 5,70. Což mě posunulo na 4. příčku, rychlým krokem jsem odcházel do šatny. Zklamal jsem všechny rodinu, trenérku i přátele . . žádné medaile, žádný šampion.

3. KAPITOLA

Když jsem přišel do šatny, brácha už na mě čekal . .



'Gratuluji bráško, nezvorals to a tak jsem nemusel zasahovat' a začal se hrozně šklebit.

'Copak ses nedíval, zvoral jsem to na plné čáře!'

'Jestli myslíš ty první pády, tak z toho si hlavu nedělej, to cos předvedl potom bylo ale skvělé, už jsem tě na ledě dlouho neviděl a musím uznat že jsi jednička, takže šupky dupky převléct jedeme oslavovat . .'

Než jsem stačil něco říct už se vyřítil z mé kabiny . . chvilku na to jsem zahlédl ve dveřích jeho hlavu

'... jo abych nezapomněl bramborovou medaili to vyrobím doma, třeba si ji pak upečeme na ohni až budeme hladovět . .'

a byl zase v tahu. Brácha, teď jsem nevěděl jestli mu mám zakroutit krkem nebo se opět smát. Takže jsem šel do sprchy. Zatímco jsem se sprchoval a nadával si jaký jsem osel, taťka na mě čekal . .



Byl jsem docela překvapen, že na mě čeká. Když jsem přišel zpět do šatny usmíval se...




'Niku, musím Ti říct, že jsi byl skvělý' ´. . . nevěděl jsem, jestli si taťka nedělá srandu, ale to mu nebylo podobné, hlavně ne v takovéhle situaci.

'Oslovila mě paní Lucasová, zda-li jsem Tvůj otec, byla nadšená jak jsi v závodě zabojoval. Prý se to často nevidí a mimochodem prohodila něco jako konečně talent.

Stál jsem jako opařený, paní Lucasová mluvila s mým otcem . .

'Chtěl bych Ti jen říct, aby sis z těch pádů nic nedělal, a taky . . i kdyby mi nikdo nic neřekl tak chci abys věděl, že jsem na Tebe nesmírně hrdý'



Taťkovo ocenění pro mě znamenalo moc.

'Mamka s Desem plánují, že zajedem do restaurace a budem slavit, tak si pospěš' a zvedl se k odchodu.

'Tati, já víš,. . nemám na oslavy moc náladu, nemohl bys to u mamky a bráchy nějak zařídit, že pojedem hned domů?' Jeho úsměv a mrknutí znamenalo, že je vše předem zařízeno.

............

následující týden se mi s nikým moc nechtělo mluvit, stále jsem si vyčítal ty nesmyslné pády . . blbá nervozita, kdybych se víc soustředil . . kdybych víc trénoval kdyby kdyby . .... tento týden jsem nejraději trávil sám u počítače




a čtením . . .



V pátek po škole jsme s bráchou chtěli zajít za klukama ze školy na fotbálek ale mamka nás předešla

'Kluci, dnes bych potřebovala abyste byli doma, zrovna mi volala paní Terranová, že přijde na večeři, takže si prosím vás ukliďte v pokoji a trochu se slavnostně oblečte.'




Proboha, paní Terranová, trenérka, asi bude chtít rozebírat ten závod a taky strategii na příští rok. No jo, což už nadělám . .
To jsem ale ještě nevěděl co přijde . . . .